Mohelnice (SU)
|
Kostel sv. Stanislava _S_kostel.jpg)
|
|
Rieger, opus 2621 (r. ?), I+p/7 _S_varh.jpg)
|
|
Dispozice varhan | ||
|
Manuál: |
Pedál: | |
|
Rozsah manuálu C-f3, pedálu C-d1. | ||
|
Minulost a současnost
Nástroj byl nedávno celkově opraven. Zvukově je lahodný. Jen v pedálu nehraje as a v manuálu as1.
22. 2. 2010 TU
|
|
K poslechu: |
|
Kostel sv. Tomáše Becketa z Canterbury _TB_kostel.jpg)
|
|
Rieger, opus 2622 (r. 1933), II+p/31 _TB_varh.jpg)
|
|
Dispozice varhan | ||
|
I. manuál: |
II. manuál: |
Pedál: |
|
Rozsah manuálů C-g3, pedálu C-f1. | ||
|
Minulost a současnost
Fond Farního úřadu Mohelnice, umístěný ve Státním archivu v Šumperku, nebyl r. 1999 ještě zpracován.
Každopádně již v 16. století byly v tomto kostele varhany, což dokládá zmínka v Pamětní knize farnosti Mohelnice
v pasáži o posloupnosti beneficiátů - 9. Valentin Hagedorn (1582): „Městská rada chtěla dát postavit nové varhany,
ale biskup nevěděl o žádném mistru (varhanáři).“ Dále je zmínka o varhaníkovi, který se měl dle nařízení biskupa Stanislava
Pavlovského z 20. 5. 1584 zúčastnit společně s farářem svěcení hřbitovního kostela svatého Stanislava.
Tehdy se varhany vyskytovaly jen ve význačnějších kostelech.
Při barokní přestavbě celého kostela (počátkem 20. let 18. století do roku 1734) byl postaven nový kůr,
na kterém byly roku 1734 umístěny nové varhany. Tento rok je podložen erbem svobodného pána Jana Václava
z Freienfelsu (od roku 1730 do roku 1734 byl mohelnickým děkanem) umístěným na vrcholu prospektu hlavního korpusu varhan.
Sporným zůstává jejich stavitel. Jiří Sehnal se nejvíce přiklání k Michaelu Englerovi (1688 - 1760), který postavil
proslulé varhany u svatého Mořice v Olomouci (1745). Ale v úvahu přicházejí také vratislavští varhanáři Johann Michael Röder
(žák slavného Arpa Schnitgera) nebo některý z Müllerů. Rod Englerů a Müllerů patří vedle J. M. Rödra k hlavním
reprezentantům slezského varhanářství 18. století.
Tyto varhany měly 23 rejstříků a vydržely v kostele téměř dvě stě let. Při jejich generální opravě na přelomu
roku 1899 a 1900 varhanářem Edmondem Braunerem z Uničova, který uvedl již značně defektní nástroj do výtečného stavu,
zaznamenal mistr jejich dispozici:
| ||
|
I. manuál (HW): |
II. manuál (RP): |
Pedál: |
|
Rozsah manuálů C-c3 a pedálu C-a s krátkými spodními oktávami (bez tónů Cis, Dis, Fis a Gis), jak bylo v 18. století na Moravě zvykem, což ztěžovalo provádění moderních skladeb.
První světovou válku přečkaly mohelnické varhany bez pohromy, neboť byly zařazeny spolu s varhanami filiálního kostela
mezi historicky cenné nástroje, které byly vyňaty z konfiskace píšťal pro válečné účely. Leč roku 1933 došlo
k jejich přestavění firmou Rieger-„Orgelbau“ Krnov za 110 000 Kč. Ponechán zůstal pouze barokní prospekt zadního
pozitivu (němý) a hlavní skříně. Dle Jiřího Sehnala je malou útěchou za ztrátu historického nástroje okolnost,
že nové varhany patří k velmi zdařilým výrobkům výše jmenované firmy. Nové varhany byly slavnostně posvěceny
3. neděli adventní roku 1933.
Nemáme k dispozici žádný konstrukční plán. Archiv krnovského varhanářského podniku byl prý zničen povodní roku 1997.
Dříve se podrobnější dokumentace ani nevedla (zvláště při vestavbě nového nástroje do původní skříně) a vše zůstalo
jen u náčrtů na balící papír.
Roku 200? proběhla generální oprava a varhany jsou nyní ve výborné kondici.
Seznam použité literatury a pramenů: BĚLSKÝ, Vratislav. Nauka o varhanách. Praha: Supraphon, 1984. HAUSNER, Vincenc. Pamětní kniha farnosti Mohelnice od r. 1899 do r. 1946. (Překlad Zdeňka Mollinová) Archiv Farního úřadu Mohelnice. KAPLOVÁ, Věra. Historie kostela sv. Tomáše Becketa a biskupského hrádku v Mohelnici. (Závěrečná práce) Olomouc: CMTF UP, 1997. SEHNAL, Jiří. Z minulosti mohelnických varhan. In: Severní Morava, Šumperk, 1975, s. 62-66. 27. 2. 09 TU
| ||
|
K poslechu: |