I. Náručí v náruči (2007)
Ilustrace: Silva Novotná
|
Dozrála útrpnost
a my neseme koše plné drobtů z nasycení |
| Na počátku Bůh polibek Zamilovaného odevzdání náruč Mateřství kolébka Otcovské paže které neztrácejí Na počátku milování na počátku života vznět Teď je život teď je Počátek |
Tkám si na svatební šaty skvělou přízi dostal jsem Beránčí vlnu s vůní máty dlouho a jemně spřádá zem Klubek svých konců nedohlédám součásten stavu tkalcovského úbolně moudrost Mistra hledám na šaty syna královského Tkám si na svatební šaty vše potřebné už dostal jsem jsa útek rubínově zlatý všechny kříže protkávám | |
| Nemůžeš ztratit co jsi vlastně neměl a někdy najdeš co jsi vlastně nehledal ale stane se ti vlastním dá-li Bůh Ztratil jsem hodně Že bych se dobře nebránil? a hodně i našel Že bych si tolik zasloužil? strašně mnoho jsem dostal Bůh je strašný! |
Padá podzim na hlubinu a mé srdce, plné stínu jako kámen ke dnu lne Stát se loutkou zapomnění když se slunná lázeň změní… A co potom, radno žít? Padá podzim do hlubiny život těžký, jako viny podepírá kříž | |
| Ne, nejsem ještě na dně Žádné vpravdě není! I na konci Pekla jsi Ty jediná Věčnost A já v Tobě Neustále A i kdybych cokoliv… Jako když mávne rukou Mávneš? A kdy? |
Láska je křehká pavučina která nikde nezačíná všude má svůj střed Láska je duše radosti poutníka sytě uhostí širá mimo svět Láska je nádech života srdce Tvého nahota milovat chci jen Láska je touha soužení ať se vše v dobré promění Přijď království Tvé! | |
| Toulám se po všech koutech světa žalostí bídy kutna rozedraná pokrytcům zbyla seschlá věta mileným sbírka toho rána… Tak trochu Darmoděj, kejklířů lůza snůška lidského provinění nejlepším přítelem, vstřícný až hrůza vzácná milost, Nebe-znění Výpravy spaniloduché až na Pokraj srdce jsem obnažil, mrazům navzdory červánky mlčí z Edenu, že je to Kraj vzájemných náručí stálé podpory Na křídlech něhy tři slzy naděje víc neunesla za obzor ostnatých drátů nad zlato ryzí z karmínu krůpěje když otroky přivádíš do majestátu Mládí je vlahé úrodou Příslibu nadějí modliteb chrámoví pupenců nesnesu lidskou povrchní oblibu jen blízkost přítele podobnou Milencům |
Je hříchem, že nevydržím už když den ode dne je tíživěji? Nemohu jinak, nesmím já celý se odevzdal A brzy zpečetěno bude dlouho vzdoroval rubínový vosk Jsem rozdrcen, je roztaveno Marnost svlékla hedvábí Schoulen v objetí náruživá vzájemnou toužebnost hledal jsem Dnes mnohem více roztoužený stanu se lůnem vzájemnosti? Dlouhá cesta bolestivá zrozený jsem k vandrování Upadnout nevadí, horší je nevstat Skutečnému milování učím se Svět je utkán z pohlazení život – polibek jediný Trpíme bolest zrození do objetí v objetí |